Masivní úder USA na Írán: likvidace jaderného programu, nebo nebezpečná hra s občanskou válkou?

Od „šolíchání“ k operaci Epic Fury

Lukáš Nosek na kanálu The Lukas IV popisuje, jak se americké a izraelské útoky na Írán posunuly od omezených náletů k masivní operaci.

Dřívější akce, jako byly operace s krycími jmény typu Spínající se Lev nebo Midnight Hammer, měly podle něj tyto charakteristiky:

• šlo o krátkodobé a relativně omezené zásahy,
• nasazených sil nebylo mnoho (Izrael sám takovou kapacitu nemá, USA ji tehdy do plna nevyužily),
• cílem bylo především oslabit protivzdušnou obranu a pozdržet íránský jaderný program,
• útoky mířily mimo jiné na sklady uranu a další zařízení.

Nosek upozorňuje, že ničení samotných skladů uranu je z vojenského hlediska omezeně efektivní. Uran je kov – rozletí se, poškodí, část se nataví, ale zůstává v zásadě použitelný. Írán podle této logiky může:

• oblast zabezpečit,
• s pomocí detektorů kovů a radiace materiál opět sesbírat,
• a po nějaké době pokračovat v jaderném programu (byť s poškozenými centrifugami a technologií).

Tyto nálety tedy podle Noska nevedly ke zničení programu ani svržení režimu, ale měly jiné efekty:

• delegitimizovaly režim v očích části obyvatel,
• ukázaly, že íránské vedení není schopné zemi účinně bránit,
• daly lidem „naději“, že režim nemusí být nezničitelný.

Epic Fury: masivní nástup americké síly

Aktuální operace Epic Fury se podle Lukáše Noska zásadně liší rozsahem i ambicemi.

Zmíněné rysy současného zásahu:

• účastní se ho dvě letadlové lodě a stovky letadel,
• jde o extrémně nákladnou operaci za miliony dolarů,
• rozsah je mnohem větší než u předchozích akcí.

Deklarovaným cílem je tentokrát:

• „deklasovat“ íránský jaderný program, tedy zasadit mu takovou ránu, aby nebyl schopen pokračovat v dosavadní podobě,
• podle amerických prohlášení a rétoriky Donalda Trumpa i „svržení režimu“.

Právě druhý bod ale Nosek označuje za potenciální propagandu:

• mluvit o svobodě Íránců, brutalitě režimu, popravách, útlaku žen a podpoře terorismu je účinný způsob, jak získat veřejnou podporu pro útok,
• ve skutečnosti však může být primárním a jediným reálným cílem zničení jaderného programu,
• „svržení režimu“ může být z bezpečnostního i geopolitického hlediska příliš riskantní a nemusí patřit mezi skutečně zamýšlené výsledky.

Nosek tak rozlišuje mezi tím, co se říká veřejnosti, a tím, co může být reálným strategickým záměrem – a za klíčový cíl považuje likvidaci jaderných kapacit, nikoliv vědomé vyvolání kolapsu režimu.

Ropa, Hormuz a Moskva: první vlna dopadů

Jedním z nejrychlejších efektů konfliktu je podle Lukáše Noska dění kolem Hormuzského průlivu a cen ropy.

Možné kroky Íránu:

• uzavření Hormuzského průlivu – jednoho z nejdůležitějších energetických uzlů světa,
• útoky na cíle v Perském zálivu (Bahrain, Abú Zabí a další místa),
• tím vytváření nestability v regionu, odkud proudí velká část světových dodávek ropy.

Očekávané dopady na ropu podle Noska:

• krátkodobý šok by mohl znamenat nárůst cen až o 40 %,
• po uklidnění situace a nástupu racionálnějšího obchodování by se efekt mohl ustálit kolem 15 %,
• i 15% růst je ale výrazný: zdraží pohonné hmoty a promítne se do ekonomik.

Nosek zároveň upozorňuje na vedlejší dopad na Rusko:

• vysoká světová cena ropy vyhovuje Moskvě,
• ruský rozpočet podle něj „krvácí“ kvůli nízkým cenám ropy Urals,
• růst světových cen tlačí nahoru i cenu ruské ropy, byť může být částečně omezen sankcemi,
• to znamená více peněz pro ruský režim a nepříjemný signál pro Ukrajinu i Evropu, protože Rusko může intenzivněji financovat válku.

Lukáš Nosek také poznamenává, že útok byl načasován na víkend, kdy jsou trhy zavřené. Podle něj šlo o záměr Donalda Trumpa:

• vyhnout se okamžitému cenovému šoku,
• dát trhům čas, aby v pondělí reagovaly již s více informacemi a menší panikou.

Rakety, drony a ramadán: íránská odpověď

Írán podle Noska reaguje kombinací vojenských a psychologických kroků.

Rakety a drony

Írán má k dispozici tisíce raket a dronů. Ty míří:

• na americké základny,
• na Izrael,
• na další cíle v regionu.

Dosavadní bilance, jak ji Nosek popisuje:

• jsou hlášené výbuchy, kouřové sloupy, zásahy objektů,
• vznikají škody, ale zatím nejde o tak efektivní údery, které by dokázaly americkou ofenzivu zastavit,
• útoky zvyšují napětí a přispívají k dalšímu růstu nejistoty.

Symbolika ramadánu

Konflikt navíc probíhá během ramadánu, což má dopad na vnímání situace v muslimském světě:

• útoky v období náboženských svátků rozčilují část obyvatelstva v regionu,
• podle Noska to „nasírá“ místní spojence USA, protože mají pocit narušení svých svátků,
• i proto sám očekával, že k útoku dojde až po ramadánu – kolem poloviny až konce března –, nakonec ale k takovému odkladu nedošlo.

Povstání, občanská válka a jaderný materiál

Zcela zásadní část komentáře Lukáše Noska se věnuje otázce, co by znamenalo skutečné svržení režimu v Íránu a jaká rizika s tím souvisejí.

Výzvy k povstání

Z exilu přicházejí výzvy, aby se Íránci chopili své země. Nosek zmiňuje například:

• prohlášení Páhlavího ze Spojených států, který vyzývá Íránce, aby využili amerických útoků a povstali proti režimu.

Podle Noska ale hodně záleží na náladě íránské společnosti po předchozích protestech, které byly tvrdě potlačeny:

• pokud převládá strach, lidé mohou americké útoky vnímat spíše jako vměšování a v obavách se semknout kolem režimu,
• pokud převládá vztek a frustrace, mohou se některé vrstvy obyvatelstva přiklonit k otevřenému odporu.

Upozorňuje, že vyděšení lidé mají tendenci reagovat submisivně – přirovnává to k části české společnosti, která pod tlakem obav volá po ustupování agresorovi (v analogii k Rusku a Ukrajině).

Rizika občanské války

Írán není homogenní stát. Nosek připomíná několik klíčových bodů:

• zejména severní oblasti mají potenciál pro separatistické tendence – například mezi Ázerbájdžánci, Kurdy či dalšími etnickými skupinami,
• v sousedství se nachází Irák, kde i přes určitou stabilizaci přetrvávají různé ozbrojené skupiny,
• vedle toho je tu Afghánistán pod vládou Talibánu.

Pokud by došlo k masovému povstání a části armády by se postavily proti režimu, mohla by vzniknout občanská válka v Íránu. Důsledky, na které Nosek upozorňuje:

• v zemi by se rozhořel radikalismus a separatismus,
• vzniklo by živné prostředí pro nové teroristické struktury s možným dosahem až na Západ,
• klíčové riziko: přístup k radioaktivním materiálům.

Írán disponuje:

• zařízeními na obohacování uranu,
• zásobami radioaktivního materiálu,
• potenciálně i infrastrukturou, kterou lze využít pro vytvoření zbraňového materiálu.

V chaosu občanské války by podle Noska mohlo dojít k tomu, že se k těmto zásobám dostanou:

• teroristé,
• radikální ozbrojené frakce,
• nebo skupiny napojené na Taliban z Afghánistánu.

Nebezpečí nespočívá jen v plnohodnotné jaderné zbrani, ale i v použití jako „špinavé bomby“:

• stačí větší množství vysoce radioaktivního materiálu,
• ten lze rozptýlit klasickou náloží na velkém prostoru,
• následky pro civilní obyvatelstvo i psychologický efekt by byly značné.

Právě proto považuje Lukáš Nosek za málo pravděpodobné, že by Spojené státy vědomě usilovaly o scénář, který vede k rozsáhlé občanské válce v Íránu. Destabilizace země v takovém rozsahu představuje podle něj „příliš velké bezpečnostní riziko“ – i pro samotný Západ.

Český úhel pohledu a otázka, co vlastně chceme

Nosek se v závěru dotýká i české politiky a širší debaty, jaké cíle má Západ sledovat.

Zmíní, že:

• podle českého premiéra je Írán hrozba, které je třeba se zbavit,
• Česko se staví na stranu Spojených států v jejich postupu vůči Teheránu,
• zároveň má ČR v Íránu tři své občany, pro něž ale podle dostupných vyjádření neplánuje speciální záchrannou akci.

Nosek zároveň připomíná zkušenost s argumentací kolem zbraní hromadného ničení v minulých konfliktech – ať už jaderných nebo chemických – a naznačuje, že typ „výmluvy“ se může lišit, ale mechanismus je podobný.

Jeho hlavní vzkaz pro českého diváka je dvojí:

• není jisté, že masivní bombardování povede ke svržení režimu v Íránu – to zdaleka není garantovaný výsledek,
• destabilizace Íránu může přinést ještě horší scénáře, než je současné útlakářské vedení – včetně rizika špinavých bomb a exportu terorismu.

Nosek proto klade důraz na to, aby si každý ujasnil, jakého cíle by měl Západ vlastně chtít dosáhnout a jakou míru rizika je ochoten přijmout.

Závěrečné shrnutí

Lukáš Nosek ve videu na kanálu The Lukas IV rozebírá masivní americký úder na Írán jako zásah, který se výrazně liší od dřívějších omezených operací. Operace Epic Fury má podle něj reálně mířit především na zničení íránského jaderného programu, zatímco rétorika o svržení režimu může být z velké části propagandistickým rámováním pro domácí i mezinárodní publikum.

Současně ale upozorňuje, že jakýkoliv posun směrem k občanské válce v Íránu představuje vysoké bezpečnostní riziko: od růstu cen ropy a posílení Ruska přes rozšíření nestability v regionu až po možnost, že se radioaktivní materiál dostane do rukou teroristů. V takovém světle se otázka „zničit režim za každou cenu“ mění na daleko složitější dilema, v němž není jisté, že pád současné teokracie automaticky znamená bezpečnější svět.